David Weinhauer se převážně zabývá fotografováním aktů, tedy odhalených, popřípadě i nahých těl žen. Najdete ho však za hledáčkem fotoaparátu i na svatbách. David je známý především sérií portrétů s názvem "Sprosté kafe".
Ahoj Davide, ráda bych se tě v první řadě zeptala, jak jsi vlastně začal s fotografováním a jaké zařízení jsi na začátku své dovednosti používal?
Dá se říci, že jsem začal fotit čistě náhodou. Studoval jsem na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, následně jsem si na trampolíně zlomil hrudní obratel a nastalo období jedenácti měsíců v kovovém korzetu. Poté přišlo pojistné plnění a já se rozmýšlel, co udělat s danou obdrženou částkou. Rozhodnutí padlo na foťák. Nejdříve jsem plánoval utratit celý obnos za tento přístroj, ale netušil jsem, zda mě to vůbec bude dlouhodobě bavit. Takže ze začátku byl volbou téměř nejzákladnější Canon 650D a k němu jsem si ihned pořídil portrétovou padesátku. Místo Vánoc, narozenin a rodinných oslav jsem začal fotit své kamarádky. A do jednoho roku se uskutečnila první výstava, která se prodala absolutně celá, což mi dodalo sílu a chuť v tom nadále pokračovat.
Jak dlouho se věnuješ této činnosti a co tě na ní nejvíce baví?
První fotka vznikla tuším v roce 2014, takže již osm let se věnuju focení. Hned z počátku bylo jasné, že pokud se budu věnovat fotografií, tak potřebuji fotit lidi. Především jejich tváře, těla a téměř vše, co patří k lidskosti jako takové a od toho byl jen malý krůček k nahotě. A právě tito lidé mě na tom baví nejvíce. Každý je něčím jiný, každý má jiný příběh, každý má jiný pohled na různé oblasti života a přitom všichni žijeme na jedné planetě. Na střední škole jsem koketoval se studiem psychologie a toto mi ji trochu vynahrazuje. A když z této interakce vzejde dobrá fotka, tak je to jako úspěšná terapie.
Davide, jak vznikl projekt “Sprosté kafe”? Sdělil bys nám více o tomto projektu?
Projekt sprosté kafe vznikl čistě náhodou. Moje kamarádka se mnou chtěla jít na sprosté kafe, ale v té době to myslela trochu jinak a bez foťáku (smích). V tu chvíli mě napadlo, že to není špatný nápad. Když se totiž člověk začne živit svou vášní, vášně ubývá. A tak si ji musí doplňovat např. výstavou apod. Ale ty jsou dost finančně náročné a také se nedá vystavovat každý měsíc. Tak mě napadlo, že spojím příjemné s užitečným. Miluji kávu, rád navštěvuji kavárny v různých městech a fotím nahé ženy. Když přidáme oblibu v lehkém pobuřování, spojí se nám to ve sprosté kafe. Každopádně na začátku to v mé hlavě nemělo takové rozměry. Chtěl jsem vyfotit dvě nebo tři dívky, abych trochu obzvláštnil portfolio. Nicméně po zveřejnění se mi ozvala opravdu velká spousta dívek a žen, že to musí mít taky. A tak je tu momentálně už téměř sto žen, sto kaváren a jejich sto malých příběhů. Dva státy a v brzké době snad přibude i Holandsko.
Postupem času mi došlo, že to už dávno není jen o kávě, kterou dívky pijí nahé ve veřejných kavárnách. O jejich studu a legraci. Ale i o tom, že každý nějak hodnotíme své vlastní tělo. My muži od přírody neustále řešíme, zda jsme tam dole dostateční apod. A stejně tak ženy řeší svá ňadra. Po dětech, malá nebo velká, po nemoci. Dávám tím světu najevo, že neexistují jen ty dokonalá z časopisů a popřípadě z filmů pro dospělé. Všechna jsou dokonalá.
Jakým přístrojem nyní zvěčňuješ svá díla a z jakého důvodu sis zvolil tento typ?
Nyní fotím opět s Canonem, ale z modelu 650D jsem přesedlal na full frame 5D Mark III. Ještě před tím, než jsem vůbec zvažoval, že si koupím vlastní zrcadlovku, tak jsem vyfotil pár fotek s Canonem mého švagra. Ovládání mi přišlo intuitivní a pohodlné. Takže má volba byla jasná. Dalším faktorem byla všeobecná důvěra v tuto značku. Další variantou byl Nikon, ale u něj jsem však byl trochu zmatený z ovládání. Ale to je asi čistě otázka zvyku.
Davide, víme dále o tobě, že tiskneš své fotografie na výstavy a nejen na ně. Má otázka zní proč, jakým způsobem a také jak jinak fotografie reprodukuješ?
Podle mě je fotka fotografií až na papíře. Tak, jak se to dělalo dříve. V dnešní době fotíme každou prkotinu a na tu nabalujeme další a další. Pak nám odejde počítač, telefon, zruší vám Instagram a nebo uběhne pár měsíců a na fotku na Facebooku si už nikdo nevzpomene. Proto pořádám výstavy a prodávám autorské tisky. Takovou fotku, vám totiž už nikdy nikdo nevezme.
Dříve jsem tisknul fotky na kapa desky, následně jsem přesedlal na větší formát
a Alu-Dibond potažený UV fólií. A nyní tisknu na kvalitní papíry přímo u sebe doma, které pak rámuji do hliníkových rámů s antireflexním sklem a UV ochranou. Dále pak dělám jednou ročně tematické kalendáře a nyní se chystají dvě knihy. Ta první o již zmíněném projektu "Sprosté kafe". A v neposlední řadě přibude i fotokniha… taková malá galerie v knize.
Je lepší zvolit si do začátku zrcadlovku nebo bezzrcadlovku? A jaké zařízení bys doporučil začátečníkům?
Pokud to člověk s focením myslí opravdu vážně a chce se dané činnosti věnovat, tak určitě doporučuji zvolit fotoaparát, který umí fotit do formátu fotografií RAW. Pak je to asi opět o tom, co komu nejvíce vyhovuje a také co konkrétně chce fotit. Pokud se budeme držet aktů či portrétů, tak je to téměř jedno, jestli si člověk zvolí zrcadlovku nebo bezzrcadlovku.. Pokud chceme fotit sport, potřebujeme rychlé ostření a rychlé sekvenční snímání. Pak jsou zde další parametry, které mohou hrát určitou roli. Moje tělo váží 1000g, když přičtete baterku a objektiv, tak se na celodenní svatbě foťák značně pronese, což není příliš pohodlné.
Bezzrcadlovky jsou v dnešní době logicky lehčí a zajisté rychlejší než starší zrcadlovky, kterým pomalu již odzvonilo. Bezzrcadlovka je také vhodnější pro menší ruce, takže ji jistě více upřednostní a ocení ženy. To se nicméně dá vyřešit například battery gripem nebo vyšší řadou, ale opět zvedáme značnou váhu a také především cenu. Já osobně nedám dopustit na klasickou zrcadlovku.
Začátečníkům bych asi doporučil stejný postup, jaký jsem zvolil já. V klasických zrcadlovkách například u Canonu bych pokukoval po stovkové řadě cca od 15 000 do 30 000 Kč. Jsou již delší dobu na trhu, takže dostupnost objektivů a různého příslušenství za rozumnou cenu je opravdu nepřeberné množství. Pokud by někdo chtěl něco přece jen modernějšího a koukal by po bezzrcadlovce, tak bych pro začátek volil asi Canon EOS Rp. Ale pokud si dotyčný vybere cokoliv, co má vyměnitelné objektivy a fotí do formátu RAW, tak asi nešlápne vedle. Dodnes tisknu fotky na výstavy ze své staré 650ky a téměř to nejde poznat v porovnání s mým o dost dražším a výkonnějším 5Dčkem. Fotku dělá fotograf, "ne" foťák. Když uděláte špatnou fotku, nikoho nebude zajímat, na co to bylo foceno. Když uděláte dobrou fotku, všichni budou překvapeni, že to není na techniku za statisíce.
Jak se správně naučit zacházet s daným fotoaparátem?
V dnešní době je nezměrné množství tutoriálů na internetu, např. konkrétně na Youtube. Dále jsou velmi oblíbené workshopy od různých fotografů. Ty ovšem už stojí peníze a taky si musí člověk sám důkladně vybrat ten, který pro něj bude nejvhodnější a nejsrozumitelnější. Anebo na druhou stranu je člověk dostatečně samostatně zručný a vše se nějak naučí sám od sebe. Zase je však otázkou, co a jak chce konkrétně fotit. Já osobně nepoužívám žádná umělá světla, pozadí a ani nedělám retuše, pouze využívám jen základní postprodukci, takže mi stačí základní principy fotografování, které jsem pochopil hned ze startu a využívám je do dnes.
Co bys začátečníkům doporučil do začátku při dané činnosti?
Zcela jednoznačně pokoru, zvláště pak při focení lidí. A hlavně se nesnažil za každou cenu zaujmout. Je důležité krůček po krůčku na sobě samém pracovat. Zbytečně naslepo nesledovat návody a tvorbu jiných autorů, jelikož je poté nesmírně těžké odpoutat se
a vytvořit něco opravdu "vlastního". No a pak už jen fotit, fotit, fotit… není mistra bez cvičení.
